Stanování na dětském hřišti

O víkendu 17. - 19. 6. 2022 jsme po třech dlouhých covidových letech znovu stanovali s dětmi na našem dětském hřišti. Letošní projekt, opět zaměřený na účelné trávení volného času dětí, byl na téma ptactvo. Naším cílem bylo seznámit děti s různými druhy ptáků, s jejich vývojem i způsobem života a v neposlední řadě ukázat význam ptactva v ekosystému. Zároveň v dětech probudit myšlenku, že lidé jsou součástí přírody, kterou musí respektovat, vážit si jí a pečovat o ni, jelikož právě příroda nám dává možnost žít na této planetě. Letošní stanování bylo také mnohem pohodlnější díky tomu, že je areál hřiště po covidové pauze doplněn o vlastní sociální zázemí.

Již v pátek odpoledne se na hřišti začali scházet první obětaví rodiče a jejich ratolesti. A zatímco děti rozjařeně pobíhaly okolo, my rodiče jsme se vrhli do stavění stanů. Nakonec se jich podařilo postavit a kompletně obsadit celkem pět. To, že si do stanů děti nastěhovaly půlku pokojíčku, jsme my dospěláci v pátek moc neřešili, v neděli při uklízení už to bylo horší.

První den jsme si zpestřili výrobou keramického pítka pro ptáčky. Děti se vždycky rády zamažou a taky si rády vymýšlejí a hrají si. Při práci s keramickou hlínou můžou dělat tohle všechno najednou. A pak už je na rodičích nebo na instruktorech, aby je v jejich řádění trochu usměrnili a naučili je s hlínou lépe pracovat. Výrobky z keramické hlíny je možné nechat jen uschnout, ale ty pak nejsou vodě odolné. Mnohem lepší je nechat výrobky vypálit v keramické peci na několik set stupňů, a nakonec je ještě naglazovat. My jsme si ale naši práci pod vedením instruktorek z keramické dílny Dlouhánka z Litoměřic tak trochu ulehčili. Hotové výrobky jsme naglazovali, tedy nabavili glazovacími barvami, ještě před prvním výpalem. Když jsme si do sytosti vyhráli s keramickou hlínou, následovala večeře a po setmění promítání fotografií z cesty po Peru. Děkujeme tímto panu Preisovi za poskytnutí nádherných fotografií nejen papoušků, za skvělý komentář k nim, a hlavně za obrovskou trpělivost při odpovídání na spousty dotazů od dětí.

Druhý den začal ranní rozcvičkou a vydatnou snídaní. Celé dopoledne jsme se zabývali barvením a zkrášlováním triček a za odměnu nás v tom ukrutném vedru čekal bazén plný vody. Po skvělém obědě jsme si sluněním, koupáním a hraním her krátili čekání na sokolníka. Nakonec jsme se přece jen dočkali a čekání stálo opravdu za to. Seznámili jsme se se sovičkou jménem puštík obecný. Jedná se o nádhernou sovu, která má mohutnou kulatou hlavu s hnědočernýma očima, nohy má krátké a opeřené a rozpětí křídel 81 - 96 cm. Základní barva peří se pohybuje od šedé přes různé odstíny hnědé až po rezavou. Aktivní je hlavně v noci a živí se převážně lesními hlodavci. Mnohem zajímavější byl ale další opeřenec, a to orel skalní. Jak jsme se mohli přesvědčit, jedná se o robustního ptáka s dlouhým ocasem, velkými a silnými spáry, silným zobákem a rozpětím křídel 195 - 220 cm. Zbarvení peří se pohybuje od černohnědé po tmavě hnědou se zlatým odstínem na temeni hlavy a jeho potravou se nejčastěji stávají svišti, zajíci, myši, lasice a lišky. Prohlédnout jsme si mohli i další dravce, jako třeba sokola stěhovavého, ale největší aplaus sklidil papoušek ara ararauna. Jednak už jsme o tomto druhu papouška věděli hodně informací z přednášky pana Preise, viděli jsme ho i na fotografiích, no a nyní i ve skutečnosti. A byla to nádhera. I když je Bertík tak trochu šibal, protože nejvíc ho zajímaly ozdoby ve vláskách všech holčiček, hrdě se natřásal před fotoaparátem a děti z něj byly opravdu nadšené. Zbytek odpoledne jsme strávili natíráním ptačích budek, které jsme se rozhodli postupně rozmístit po celé naší obci. Určitě vám brzy ukážeme, kde všude budou budky čekat na své nové obyvatele. Po večeři nás ještě čekala stezka odvahy a pak už hajdy na kutě. 

Poslední den ráno nás čekal úklid, balení a bourání stanů. Byl to krásný víkend a my bychom chtěli touto cestou poděkovat všem, kteří se na jeho průběhu podíleli, pomáhali nám a hlavně  neváhali svůj volný čas věnovat dětem.