Bartolomějské posvícení

Posvícení, hody či krmáš a lidové veselí, tedy tanec, zpěv, humor i dobré jídlo a pití, patří nerozlučně už po staletí k sobě. Tyto mnohdy bujaré oslavy se církev snažila zařadit do svého liturgického kalendáře a dát jim zbožnější náplň. A tak vznikla idea konání posvícení v neděli před nebo po svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel či kaple. Odtud pochází slovo posvícení - posvěcení. Zakladatelem posvícení je prý podle legendy Šalamoun, který každý rok v ten stejný den pořádal hostinu pro své přátele na počest vysvěcení svého chrámu v Jeruzalémě.

V podmínkách naší země bývalo posvícení jedním z nejoblíbenějších svátků prostého venkovského lidu. Tato slavnost byla mimo jiné příležitostí ke společenskému setkání s příbuznými a přáteli. Byla to doba ideální k odpočinku, hodování a zábavě. Tradičně se připravovaly různé druhy pečiva, pekly se husy, kachny a posvícenské koláče. A ty se pekly opravdu ve velkém, protože jednak byly potřeba na roznášku při zvaní, jednak se podávaly jako sladká tečka na opulentním obědě a taky se rozdávaly hostům jako výslužka. Posvícení bylo zkrátka přehlídkou koláčků a recepty na přípravu a různé způsoby zdobení se krajově lišily. Měly nejrůznější tvary (kulaté, čtvercové, obdélníkové) a velikosti. V Čechách pak platívávalo, že čím menší koláče, tím slavnostnější. Lišila se i délka těchto oslav. Někde posvícení trvalo od sobotního večera do úterního rána, někde do čtvrtka. Místy se ale slavilo celý týden, od neděle do neděle, a dlouho před tím tomu všemu předcházelo gruntování ve stavení a na dvorku a samotné přípravy na posvícení. 

V Siřejovicích máme tento svátek spojený s končícími prázdninami. Tradičně se tak koná vždy o víkendu před nebo o víkendu po 24. srpnu, což má spojitost právě s patronem našeho kostela, tedy se sv. Bartolomějem. Bartoloměj je biblické mužské jméno aramejského původu a pravděpodobně vzniklo z “bar Talmay (bar Talmai)”, což znamená syn Talmajův. Přičemž Talmai se překládá jako “oráč” nebo také jako “bojovný syn”. Otec Bartoloměje byl vznešeného rodu, a tak mohl jeho syn vyrůstat v kultivovaném prostředí a získat zde i vzdělání. Sv. Bartoloměj, někdy označován i jako Nathanael, byl apoštol, který podle podání podstoupil mučednickou smrt v Arménii tím způsobem, že mu byla za živa stažena kůže z těla a teprve potom byl sťat. Proto se stal patronem všech těch, kdo pracují s kůží, např. kožešníků, ševců, koželuhů, řezníků apod. Jako hlasatel evangelia je zobrazován s knihou nebo svitkem. Individuálním atributem sv. Bartoloměje je však stažená kůže, kterou drží v ruce nebo ji má přehozenou přes ruku, případně také nůž.