Vítání jara

Vynášení smrti a vítání jara je západoslovanský lidový zvyk, který se zpravidla konal na pátou postní neděli, neboli neděli Smrtnou, ale také na neděli Družebnou nebo Květnou. Jeho ústředním prvkem je slaměná figura oblečená v ženských šatech, známá pod četnými jmény jako například Morana, Morena, Marzana, Mařena, Smrt, Smrtka nebo Smrtholka. K jejímu zhotovení se používalo to, co už nebylo k potřebě, suché větve, roští, stará sláma, uschlá tráva z loňska. Ustrojena bývala do bílého a okrášlena náhrdelníky a ozdobami z vyfouknutých vaječných skořápek a prázdných šnečích ulit, tedy symboly smrti a zmaru – vždyť figurína Morany představuje smrt, nemoci, bídu a všechno, co lidem škodí. Děvčata pak Moranu vynesla za vesnici, kde byla spálena (oheň je stejně jako voda očistný živel) nebo častěji vhozena do potoka nebo řeky, která ji odnesla z vesnice jako symbol překonání zimy. Smrt a neštěstí jsou pryč, voda je vzala…

Jako kontrast k Moraně bylo Líto (májíček), které symbolizovalo příchod jara a obnovení života. Na rozdíl od smrtky bylo vytvořeno z živých a barevných materiálů – sám stromek nebo zelená ratolest zobrazují v magii život. Tradiční Líta byla dvojího druhu. V západní polovině našeho území, v Čechách a na přilehlé části Moravy, se upravovala z vršků jehličnatých stromků, ve východních oblastech (zejména u hranic se Slovenskem) pak většinou z jívových ratolestí. Zdobeno obarvenými vajíčky, stužkami, kokardami, řetízky, papírovými holubičkami a dalšími ozdobami především v červené a zelené barvě, přinášelo se do vsi a symbolizovalo příchod jara. Líto bylo ve vsi vítáno jako zdroj skutečného požehnání a účastníci průvodu bývali štědře odměňováni hospodáři. Někdy bylo Líto nahrazováno symbolickou panenkou, která se uchovávala na příští rok.

Naši „Mařenku“ (tak si děti figurínu pojmenovaly), jsme si společně vyrobili v knihovně. Nijak náročné to nebylo. Potřeba byl dřevěný kříž z latěk, trocha slámy, drátek, bavlněná látka a pár krepáků. Nakonec ještě děti vyrobily náhrdelník z těstovin a ozdobených vyfouknutých vajíček. Naši Mařenku jsme ani nespálili ani nevhodili do potoka, ale prostě a jednoduše jsme ji jen odnesli za ves.

„Přišlo jaro do vsi, kde si, zimo, kde si? Byla zima mezi námi, ale už je za horami, hu, hu, hu, jaro už je tu!“

Vysvětlili jsme si, že vynesením Mařenky ze vsi byla zima symbolicky překonána a dali jsme se do výroby „Líta“ – symbolu blížícího se skutečného jara. Zelené větvičky ozdobené barevnými pentličkami a vajíčky jsme nakonec společně donesli do vsi, aby to skutečné JARO už konečně začalo!!